Třinec / Po devíti letech v Třinci opět zazpívali Boni pueri. Stalo se tak minulou středu a koncert k 80. výročí města Třince otevřela sama starostka Věra Palkovská.

FOTO | Jaromír Adámek.

V kulturním domě Trisia sbor vedl Marek Štryncl a na klavír doprovázel Miroslav Sekera. K první skladbě Ave Maria impozantně nastoupilo všech 38 hochů zezadu (směrem od publika) s plápolající svící v ruce. Věkové rozpětí zpěváčků bylo široké. Nejlépe bylo vidět na kravatách chlapců - téměř dospělí členové ji měli krátkou, zatímco těm nejmladším „prvňáčkům“ sahala až k pasu.
Sbor dokonale imitoval středověkou atmosféru. Mladí hoši zvládali i ty nejvyšší pozice hlasu. Nejeden posluchač se při jejich poslechu zasnil a přenesl o 250 let zpět do období, kdy populární hudbu skládal Wolfgang Amadeus Mozart. Repertoár byl nečekaně široký. Sbor si například přivezl z cesty po Japonsku několik písní, které zazpíval v originále. Konečně přišla doba, kdy i „Va, pensiero“ z Nabucco bouřlivě zaznělo třineckým sálem. Slabší nátury si pobrečely a zbytek posluchačů rozesmál skoro až vánoční Hallelujah z oratoria Mesiáš. Ve sboru nebyla nouze o sóla, kdy chlapci ve skupinkách, po dvou až čtyřech zpěvácích, předstupovali před publikum a předváděli své umění.

Před přestávkou rozesmál sál přeřek jednoho z hochů, který ukončil vystoupení slovy: „Boni pueri nahráli 31 desek, o přestávce si některou z našich nadávek můžete zakoupit.“ Po přestávce se hoši převlékli do slušivých černo-šedivých kostýmů a začali klasikou, která nemůže zklamat: „Proč bychom se netěšili“ a Vltavou od Bedřicha Smetany. Zpěváci předvedli i kus pravého českého komedianství, když u písně „Už ho vedou Martina“ předváděli na svých pažích troubení, což ocenilo publikum bouřlivým potleskem. Sbor vygradoval atmosféru při zpěvu africké písně, kdy nejprve na ústech napodobili naprosto věrně zvuky pralesa (papoušky, opice atd.) a pak za podupávání a zvuku bubínku bongo zazpívali africkou skladbu, kterou si viditelně užili nejen samotní zpěváci.

Koncert končil dlouhým a bouřlivým potleskem, po kterém Boni pueri přidali ještě jednou píseň o Martinovi. Na závěr nezbývá než konstatovat, že i v malém těle může být velký hlas, který nejen zaujme, či rozteskní, ale hlavně naplní posluchačovu duši.

Autor: Jaromír Adámek

další články autora | vytisknout článek